Výnosy žádné z tzn. „sin taxes“ na Slovensku se ve skutečnosti nepoužívají ke krytí nákladů, které zdaňovaná činnost způsobuje, upozorňují analytici INESS.
Stát zdaňuje naše hříchy podle toho, kolik zrovna potřebuje. Výše takových daní se nevyvíjí podle změny společenské nebezpečnosti zdaňovaných činností, ale podle toho, kolik stát potřebuje do rozpočtu. Výnosy žádné z tzn. „sin taxes“ na Slovensku se ve skutečnosti nepoužívají ke krytí nákladů, které zdaňovaná činnost způsobuje. V tiskové zprávě na to upozorňuje institut INESS.
Úkolem spotřebních daní by mělo být potlačování negativních jevů ve společnosti a snižování nákladů, které tato negativa přinášejí. Peníze ze zdanění alkoholu a kouření by tak měly směřovat do zdravotního systému. V případě benzínu a nafty by měla zase daň směřovat do snižování emisí CO2, při hazardu by měl výnos posílit výdaje policie či psychiatrických ambulancí.
\“Pokud se podíváme na způsob, jakým se stanoví tyto daně a na základě čeho se počítají náklady externalit, tak zjistíme, že je to vlastně jen taková zástěrka,\“ uvedl hlavní analytik INESS pro veřejné finance a sociální oblast Radovan Ďurana. Právě spotřební daně se podle něj často stanovují i podle toho, jak umí jednotliví producenti spolupracovat s vládami, někteří jsou s vládami kamarádi – někteří menší, někteří větší.
Příklad alkoholu podle INESS ukazuje nejlepší, jak zdanění ignoruje efekt společenských nákladů. Objem vybrané daně z alkoholu se za posledních sedm let zvýšil jen přibližně o 5 milionů. eur. V roce 2015 jsme na tomto dni vybrali 266 milionů. eur a podle prognózy na rok 2022 to má být 271 milionů. eur. Po započtení inflace a nárůstu mezd nemá tato daň podle Ďuranu prakticky žádný efekt. Jiná je situace v případě tabáku, kde daň neustále roste. V roce 2015 se na dani z tabáku vydalo 650 milionů. eur, letos by to mělo být již 900 milionů. eur. „To znamená nárůst o 250 milionů. eur, tedy v podstatě o celou daň z alkoholu,“ uvádí Ďurana. Poukazuje přitom na kontext výdajů na zdravotní péči. Na zdravotním pojištění zaplatí ekonomicky aktivní lidé 4,5 miliardy. eur a velká část těchto lidí si vlastně zaplatí na dani o pětinu navíc.
INESS se také zabýval analýzou společenských nákladů hazardu. Žádné studie nebo data o dopadech například na rozbité rodiny, rozvody, o sebevraždách či nákladech na léčbu závislých na hazardu však na Slovensku nenašel. „To mě zarazilo, protože hazard zdaňujeme už teď. Část z toho výnosu jde obcím, které mají pro herny zvýšené náklady například na městskou policii, ale větší část jde do státního rozpočtu,“ uvedl Ďurana. Z hazardu stát na daních ročně vybere 260 milionů. eur, z jeho pohledu je tak společenská nákladnost hazardu stejná jako společenská nákladnost alkoholu.
Nejvíce si stát ukrajuje z prodeje paliv, kde výnos z daně dosahuje 1,3 miliardy eur. Jen jedna třetina z tohoto výnosu přitom směřuje do oprav a výstavby silnic. Dvě třetiny jsou již dnes reálnou uhlíkovou daní, což stát nepřiznává, protože by ji později nemohl uvalit na spotřebitele. Asi jediný efekt této daně, jakož i ostatních spotřebních daní, je podle INESS odrazování od spotřeby. \“To je asi jediný efekt, který spotřební daň skutečně má, že pokud je jednou ten produkt nebo služba dražší, tak to má efekt na výslednou spotřebu,\“ dodal Ďurana.
